Školství
Satirický pohled:
No uznejte. Potřebujete k selskému rozumu školy? No tak vidíte. Takže všechno školství zrušit, snad jen na Základní školy – přeci jen je potřeba aby si lidi dokázali přečíst jména na našich volebních lístcích... i když. Taky by bylo možné volit jen podle barev, jak to stejně mnozí dělají. Proč tedy nemít v Evropě prvenství zrušením povinné školní docházky. Úrovní inteligence se tak vyrovnáme svému velkému vzoru – Americe. Bod 1: Zrušyt školi!!!
Pohled vážnější a vzdělanější.
České školství tak jak je vystavěno, a donedávna provozováno, je na velmi vysoké úrovni, jaké nemůže dosáhnout školství v Americe, ale ani v jiných západních státech – tedy školství jaké je nám podsouváno za vzor. Tamní vlády už totiž dříve pochopily, že blbcům se vládne nejlépe. Stačí použít trochu strachu (třeba hrozbu terorismem) a blb jde poslušně za svým vůdcem. To nesmíme dopustit. Šíře vzdělání musí být i nadále co největší. Jedině tak najdeme v našich dětech všechny předpoklady, které mají. Velmi důležitá je svědomitá výuka rodného jazyka, abychom se dnes a denně nesetkávali s tisíci chyb (media nevyjímaje, spíš podtrhuje). Důležité jsou počty, abychom se nedali snadno ošálit. Nezbytný je dějepis, který nám může ukázat historické chyby, na kterých se můžeme poučit. Přírodopis nás má naučit znalosti přírody, jejíž jsme součástí, a s níž zanikneme nebude-li dostatečně chráněna... Takto by bylo možné pokračovat dál, ale tomu věnujeme samostatný článek později. Nutno je však jasně dát vědět, že kvalitní výuky dosáhneme jedině zvýšením platů učitelům, abychom do škol dostali opět kvalitní pedagogy.
Po základním vzdělání je nutno dát velký důraz na zvýšení společenského postavení řemeslníků, kterých nám ubývá a ti co zbývají zpravidla zkazí na co sáhnou. Je potřeba motivovat studenty, aby se nebáli se vyučit namísto studia gymnázií na které mnozí nemají. Nemluvě o vysokých školách, které by měly být skutečně pouze pro ty, kteří na to mají a vrátí společnosti peníze, které do jejich studia byly vloženy. Je zbytečné mít statisíce magistrů, jejichž úroveň je nízká. Vysokoškolský titul nesmí ztratit svoji cenu tím, že ho bude mít každý druhý. Proto je třeba dbát na kvalitu, nikoli na kvantitu, a snížit počty přijímaných vysokoškoláků. Soukromé VŠ s tisíci studenty, kde pedagog svého studenta ani nezná a většina výuky se koná po internetu a podobně není možná. Jedině individuální přístup nutící studenta k přemýšlení a diskusi s pedagogem má smysl a přinese společnosti to, co do studenta vložila. Argumentem může být, že soukromé školy stát neplatí. Odpovědí je – ať tedy mají i soukromé tituly nesrovnatelné se státní vysokou školou, která naopak musí být příkladem individuálního přístupu a velmi hlubokých znalostí. Samostatnou kapitolou jsou vyšší odborné školy, jejichž kvalita díky individuálnímu přístupu dosahuje mnohdy daleko vyšších výsledků, než mnohé vysoké školy, pokud jde o hloubku vzdělání v daném oboru a připravenosti absolventa na vykonávání profese. Proto by absolvent vyšší odborné školy měl mít možnost výběru, zda chce jít rovnou do praxe se stávajícím titulem DiS, či napsat delší a kvalitnější diplomovou práci, projít složitějšími zkouškami a získat titul bc, se kterým může automaticky pokračovat ve studiu na VŠ v příbuzném oboru. A ještě jednu výhodu mají VOŠ – nelze na nich přijít k titulu za tři měsíce jako na VŠ v Plzni. Studium je tu podrobně sledováno po celé tři roky.
Škola je základ života – míněno kvalitního života a míněna Základní škola. Dále nechť se postupuje podle dovedností a předpokladů. Tady je nezbytná práce pedagogicko-psychologických poradců. Selský rozum je třeba tříbit kvalitním vzděláním, jehož kvality se dosáhne paradoxně tím, že nebude všem dostupné v plné šíři. O to individuálněji však bude vzdělání šité každému na míru, ať již jde o odborná učiliště, gymnázia, obchodní akademie, vyšší odborné školy či vysoké školy.
Blahobyt společnosti
(Valerij, 15. 1. 2010 4:09)